Hřbitov-2.verze (jenom jeden jedinej verš se liší)
Déšť z tváře mi smyl
poslední zbytky barvy...
Barvy života,
barvy nebe nastoupily místo ní...
Nedokázala jsem říct NE...,
Nedokázala odmítnout utrpení...
Nechtěla jsem odejít,
ztratit život,
co námahu mne stál,
vrátit se tam,
kde člověk bývá pokořován....
Lidé dívají se na mne...
a já dívám se na ně
prázdnýma očima...
očima pravdy...
Neměli mě vyhánět,
měli mě líp znát,
neměli mě zavrhovat, teď se ke mně nechtěj znát...
Člověk si tu leží,
na tvář už mu sněží,
má tu klid a pohodu,
přístě uvidíš tam lebedu.
Neuvidíš tělo,
uvidíš jen plný hrob,
polož kolo,
poklekni...
Z hrobu vstává
divné tělo,
ty ho neznáš,
není divu...
Dva roky rozkladu
a opršená tvář,
co chce po tobě úhradu,
za tu tvoji zášť.
Klečíš, čekáš...
Ona k tobě ruku vztáhne,
na tebe se podívá,
stáhne ruku nazpět,
a očima ti povídá:
"Nerada tě vidím,
npřišel jsi odpustit,
zmiz už radši,
než tě zbavím,
tvojí duše žádoucí.....